První zábava
První zábava, kterou nám rodiče nabídnou, hned po chrastítku a kousacích kroužcích (promiňte, ale ty musím zmínit, protože na dceru udělaly takový dojem, že je často zmiňovala i v pozdních studentských letech), takže první zábavou bývá jednoznačně nějaké psadlo, které nás zcela jistě uchvátí a fascinuje tím, že usilovným tlučením s ním o jiný předmět sem tam zanechá stopu.
Objevy
Tento objev dozajista dodává příčinu našemu mozku k vysokým obrátkám. Úplně si vybavuji, jak dítě zkouší silou úderu či tahu kvalitu hrotu i podložky. Jak ho vůbec nelimituje limit například papíru. Přistupuje k věci naprosto objevně, inovativně. A tak by měl ke svému dílu přistupovat každý umělec.
Usilovný trénink obrušuje naši nemotornost, nejistotu ve výrazu. Ze silně protlačené čáry nebo tečky se stává i jednolitá plocha různé světlosti v okamžiku, kdy ovládneme sebe a pochopíme, co je světlo a stín.
Historický vývoj kresby
Ano, kresba nás provází nejen od raných krůčků ve vývoji dítěte, ale od samého počátku vývoje člověka. Což dokazuje, že vyjádřit své myšlenkové pochody, zachytit něco pomíjivé, toužil i pračlověk. Jistě to máme zakódováno v genech.
A s telefonováním to nebude jiné, ne? Někde to tam je, nebo bylo?
Historický vývoj kreslicího nástroje
Myslím, že tím prvním, co bylo znázorněno, byla naše zadnice v plážovém písku. A dlaně vedle ní. A jelikož nás fascinují složitější věci, zaujaly nás ty ruce. To jsme ještě netušili, kolik času budeme trávit na svém pozadí a jak je důležité, protože psát dnes dokážeme i hlasem nebo očima, ale sedět bez zadku se prostě nedá, takže ho ke kreslení nutně potřebujeme.
Co nás asi štvalo, byla pomíjivost vytvořeného díla. Přišla vlna a všechno zmizelo. No a že v těch genech máme i touhu vlastnit, vzteky jsme ten neschopný klacek co nezanechal hmatatelný výsledek, zahodili do ohně.
Umělci a výtvarníci jsou známí jako kavárenští povaleči. To je ale jen zdánlivá pravda. V kavárně hledají budoucí modelky, pozorují a někdy i skicují. Možná jsou trochu ledabylí a tak se mohlo stát, že ten klacek nepopostrčili víc do ohně. A druhý den, když se stěhovali na jiné místo, a že pláž není les, takže dřeva není nazbyt, sebral pračlověk zbytky z ohniště pro další použití. Jaká byla asi jeho reakce, když zjistil, že ohořelá část klacku ulpívá na jeho dlaních. A vlastně na všem, co mu přišlo pod ruku. Viz jeskyně v Lascaux a Altamira.
Od klacku k...
Tady bychom si mohli vypovědět, jak se ubíral vývoj kreslících nástrojů a říci si, jak se který používá.
Přírodní uhel, o kterém jsme si vyprávěli se využívá dodnes. Ke skicám větších objektů, například lidí. Stopa, kterou uhel zanechává je hutná, ale je možné jej rozmazávat a změkčovat nakreslené linie.
Vpravo: dvě tužky ve dřevě, tužky v laku (PROGRES), inkoustová, rudka ve dřevě, v laku, versatilka, s gumou, s JP II., dvě mikrotužky
Já ho moc v oblibě nemám, ale mám jednoho kolegu-výtvarníka a toho uhel přímo zbožňuje. Ulpívá na všech jeho plochách, úplně ho objímá. Když jsem kolegu potkala, měla jsem dojem, že za jeho mírně ohnutými zády je připojen tendr na uhlí.
Obzvláště děsivé mohlo být setkání s ním okolo sv. Mikuláše. Nebo ve sklepě, kam ukládal své náčiní. Popravdě jestli je peklo jako on, není se čeho bát.
Umělý uhel je trochu tvrdší a přesnější. Je lisovaný z uhelného prachu. A tedy dostupnější. K jeho smazání se používá plastická guma, což je takový tvárný kousek šedé hmoty, který se dá trhat a tvarovat. Jako podklad používáme nejlépe drsný papír, pro skici je vhodný i balicí. K rozmazávání se používají prsty, štětce, textil i papírové lisované roličky ve tvaru tužky.
Grafit neboli tuha je dalším vylepšením v tomto směru. Lisuje se v různých tloušťkách a také v různých tvrdostech. Pro zvýšení tvrdosti se míchá s jílem a zapéká jako nějaká dobrota. Možná proto konec tužky často okusujeme.
Tvrdost tužek a tuh udává škála písmen v kombinaci s číslicemi. S rozlišením se to má takto:
H-hard-tvrdý, nejtvrdší je H10. Ty se využívají především k rýsování na hladký papír. Má přesné linie. Čím tvrdší tuha tím víc jílu obsahuje.
B-black-černý, nejměkčí tuha B8, už je čistý přírodní grafit. Běžně se setkáme s označením B6. Béčka se výborně hodí k výtvarným účelům, dají se rozmazávat a jsou vhodné pro drsný papír.
F-firm-pevný je vhodný k psaní a méně se láme. Je ve středu tvrdosti podobně jako HB.
Pro umělecké potřeby jsou nejvhodnější tužky s označením 8B-2H.
Tuhy i mikrotuhy můžete zakoupit volně a použít buď do mikrotužky nebo crayonu nebo jsou v pevném obalu-dřevě, laku.
Mikrotužky se používají hlavně pro rýsování, protože s nimi lze pracovat v písmových šablonách. Kvalitní jsou PENTELky. Moje první se vrhla do Vltavy z Karlova mostu. Skoro to skončilo rozvodem, protože mi ji daroval muž a v té době, kdy mi tam spadla, to byla velká vzácnost. Tady na trhu nebyly a do zahraničí se pro ně nemohlo.
Silnější, klasické tuhy se hodí do crayonu neboli versatilky, což je mechanické kovové patentní pouzdro pro vyměnitelnou tuhu různých tvrdostí, držící pomocí kleštin a perka. Ty mám raději, protože se nekutálejí.
Další, nejčastější, volbou pro ochranu lámavých tuh je dřevo. Nejen pro školní účely (zde značíme 1-B, 2-HB, 3-H), ale třeba ve stavebnictví nebo truhlářství se používají tužky placaté.
Ještě můžeme vybírat v tuhách obalených lakem. Jsou výhodné, když neradi používáte ořezávátko a nůž jste nechali doma. Lak se dá po opsaní sloupnout a tuha se dá nabrousit i o kámen, dlažbu, prostě něco drsného. Běžně se ale používají brousítka ze smirkového (brusného) papíru.
Mezi speciality v oboru tužka se řadí tužka inkoustová, ale nevím jestli by se dala ještě někde sehnat. Každopádně je nebezpečná. I sebemenší prach z ní způsobí v kombinaci s vodou nevypratelnou katastrofu. Další, tentokrát novodobou specialitou jsou tužky nelámavé.
P.S. dneska jsem objevila další novinku viz obrázek vpravo dole.
Co představuje tužka pro mě?
Ten nejlepší nástroj pro vyjádření materiálu a jeho charakteru v černobílé škále. Dokonale vyjádří světlo a stín. Plasticitu. S tužkou v ruce se mi píše lépe, protože kdo maže, ten jede a grafit se, jak známo, používá i k mazání pantů. To když nechcete mít všude vazelínu. Ve spojení s kvalitní gumou (taky používám Pentel) je ideální pro ty, co si nejsou jisti.
Představuje pro mě měkkost, něhu, dokonalost, začátek.
Kresba i perokresba se řadí do grafických technik. Proto si o nich, i o dalších kresebných nástrojích a materiálech povíme v článcích, které pro vás připravím příště.
Čím kreslíte vy? Máte nějaký hezký zážitek? Napište mi.
Mám bohaté zkušenosti jako výtvarnice-grafička. A ve svém eBooku vás naučím kreativně odpočívat a najít sama sebe prostřednictvím starých grafických technik.
Pár slov o mně najdete zde
Díky za zajímavý přehled. Jednu placatou truhlářskou tužku, zřejmě kdysi dávno zachráněnou někde z chodníku, tady mám a kamarádíme se. Trojhrannou jsem v prstech taky měla, ale moc mě nenadchla. Ale je to jako se všemi nástroji. Mým, v průřezu čtverhranným pletacím ´ergonomickým´ jehlicím taky trvalo, než si na mně zvykly. Ale jaká radost, moci se zamyslit nad výběrem a pak popadnout přesně ten nástroj, který potřebujeme a s nímž souzníme.
Že se tuha ve versatilce posunuje pomocí kleštiny a perka mě přímo dojalo. Ty dvě slova si přímo říkají o básničku!
Jo, a ta vůně, když otevřeme penál a necháme tužkám vykouknout do světa!
Ó jé, tady je někdo naladěn na moji notu! Básnička? No to je výzva. Popřemýšlím. Moc děkuji za příspěvek. Zuzka