Jaro, léto, podzim, zima.
Prší… A já mám dobrý pocit. Ráda poslouchám bušení kapek deště do okapů. A po dešti tu na venkově ještě všechno voní. Je jaro a příroda je svěží. A deštík krmí naše semínka, sazenice a rostlinky vůbec. Letní déšť je jiný. Přináší osvěžení. Ale ve městě, v rozpálených ulicích to po dešti nevoní. Ba naopak. Prach smíchaný s deštěm je neudýchatelný. Na podzim je krajina po dešti cítit podhoubím a rozkládajícím se listím, do kterého slunce otisklo svoje poslední teplé paprsky. A v zimě se promění v lesklé střípky.
Mám ráda všechny roční doby a promítám je do svých obrázků. Barvami brilantních akvarelů, náměty i náladou. Chystám tím šťastnou chvilku každému, kdo je na pochybách, zda svět je rájem.
Můj první linoryt
Můj první linoryt měl hravost léta, letních her a příběhů. Hlavními hrdiny děje byly podzimní postavičky houbiček. Bylo mi asi šest nebo sedm. Nadšením mi zářily oči. Cítila jsem se hrozně dospělá, když jsem směla používat ostré nástroje. Vybavuji si úsměv své učitelky a její odvahu dát stejnou šanci velkým i malým dětem. Chtěli jsme se vyrovnat těm zručnějším a hnalo nás to kupředu. A přitom jsme spolu nesoupeřili. Měli jsme radost z toho, co se povedlo nám i našim spolužákům.
Jak vzniká příběh
Ležel přede mnou kus podlouhlého linolea. Pro děti je snadné tvořit bez rozmýšlení. Vzala tužku a nakreslila několika muchomůrek. Přede mnou se začal rozvíjet jejich příběh. V krátké chvíli vznikl obrázek. Houbičky skákaly přes švihadlo, některé tancovaly, držely se za ruce. Byly kamarádkami. Nesly jednoznačně poselství čistoty dětské duše. Otevřeného srdce. Víry v přátelství a lásku. A stejně vznikají moje obrázky doposud. Když vezmu tužku do ruky, začne se odvíjet příběh, o kterém jsem předtím neměla ani tušení.
Osvojení techniky rytí
Náčrtem obrázku to jen začalo. Pak jsem se musela popasovat s novou výtvarnou technikou. Rydla jsem držela poprvé v ruce. Byla jsem drobné děvče a vynaložit jsem musela velku sílu. Lino nebylo nejměkčí. Dneska jsou materiály přeci jen poddajnější a práce s ním je snazší. Tenkrát nebylo na výběr. Tak jsem se do toho s vervou pustila. Nejednou rydlo skončilo v mé drobné ručce. Pomáhala jsem si, jak jsem mohla. Pulila jsem oči, vystrkovala jazyk z pusy, div, že jsem si ho nepřikousla. Sílu jsem neměla, tak jsem strkala ruce před nástroj, protože mi lino klouzalo po hladké lavici. Často se ty dvě protilehlé síly nečekaně střetly. Auvejs. Tekla červená. Naštěstí od maminky vím, že to teče ta špatná a tedy není čeho litovat. Spravilo to několik náplastí a já si pamatovala, že ruce nemám dávat před nástroj.
Kouzlo překvapení, kouzlo tisku
Tím práce neskončila. Vyzkoušela jsem si i tisk. Prvně jsem viděla satinýrku, lis na grafiku. Dva stříbrné válce poháněné klikou. Mezi válci se protáhly desky. V nich byl štoček přikrytý papírem, na který se tisklo. Štoček je deska, ze které se tiskne. Tedy lino nabarvené tiskařskou barvou. Na nanášení barvy jsme používali gumový fotografický váleček. Otisk jsme provedli na měkký, okrově žlutý papír. Měla jsem ho ráda. Nebyl nijak zvlášť hlazený a tužce šel naproti. Dnes už se nekoupí. Udělali jsme několik otisků v různých barvách.
Nesmrtelnost výtvarného díla
Pamatuji si jen ten červený tisk. Ale jen díky příhodě z nedávné doby. Kdo by si taky pamatoval svůj první linoryt?
Při cestách za maminkou na Moravu jsem se dozvěděla o chystané výstavě absolventů ZUŠ ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde jsem vytvářela svoje první dílka. Přivezla jsem svoje nynější grafiky a vystavila je mezi obrazy svých bývalých spolužáků. Byla jsem pyšná, na to, co jsme dokázali. Větší radost jistě měla naše dobrá duše, která nás tehdy měla v péči. Naše Verunka Slámová/Kratzlová. Díky moje vždycky dobře naladěná profesorko.
Na výstavu přišla mě neznámá paní. Vyklubala se z ní moje bývalá spolužačka. V ruce držela obrázek. Moji první grafiku. Schovávala si ho jako poklad.Dobře padesát let.
Dojalo mě to, stejně jako zjištění, že tentýž kousek posloužil jako titulní stránka studie o výtvarné výchově.
Opět u linorytu
Léta plynula a já naučila ještě další grafické techniky. Těm jsem zůstala věrná mnoho let.
Dnes jsem opět u linorytu. To abych mohla trávit čas s maminkou. Bez ateliéru, bez nákladných strojů i pomůcek. S chutí tvořit. Se svou fantazií. Chci s vámi podělit o jeho umění. Je skvělý.
Dá se využít k jednoduchým i složitým námětům. K jednobarevným i k vícebarevným tiskům. Je nenáročný na čas i prostor, protože se dá dělat v domácím prostředí bez nákladného vybavení. Dá se použít na různá média. Papír, textil a další.
Myslím, že kdo ho zkusí, bude se k němu rád vracet. Jako já. Pro začátečníky i pro ty, co si chtějí oprášit znalosti ze školy jsem připravila podrobný návod na vytvoření návrhu, samotného linorytu i pár inspirací na jeho využití.
Můj eBook 9 dekorací z linorytu je tu pro vás.
Už zase leje.
JE NEJVYŠŠÍ ČAS NA LINORYT.
Mám bohaté zkušenosti jako výtvarnice-grafička. A ve svém eBooku vás naučím kreativně odpočívat a najít sama sebe prostřednictvím starých grafických technik.
Pár slov o mně najdete zde
