Můj příběh

Ahoj, vítám vás ve svém virtuálním ateliéru. Jmenuji se Zuzka Polívková a jsem první toho jména v rodině. Druhou je má dcera, která mě inspirovala k vytvoření tohoto webu.  To jen pro ty, co hledají její průvodcovské služby a nebo ruKÁVek  a ne mě.

Jsem grafička

Zabývám se  klasickými tiskařskými technikami, především suchou jehlou a čárovým leptem. Jsem nadšená vypravěčka příběhů. Vyprávím svými obrázky, pohádkami i básničkami. Toužím svým divákům a čtenářům předat kousek dobrého rozmaru, protože „blbá nálada“ opravdu není potřeba. Obzvláště v dnešní době.

Grafice jsem propadla už jako malá holka plná fantazie. Když ostatní děti o přestávce běhaly, já seděla za stolem a kreslila. S tužkou v ruce jsem zažívala a dodnes zažívám úžasný POCIT SVOBODY A KONCENTRACE. Na sebe, na svoje sny. A to i v době úplné nesvobody.

Tvůrčí elán

Tvůrčí elán je něco, co vás naprosto pohltí, když vás někdo sráží na kolena, když se cítíte osamělí a frustrovaní. Uchvátí vás dokonce, i když jste v pohodě a dobrou náladu byste mohli rozdávat.

Tvůrčí elán je návyk, droga, která vás vytáhne z bryndy, když se budete otravovat ve špatné společnosti nebo nudit. Zahojí vaši nespokojenost v zaměstnání, s partnerem, či s chytráky s dobrými radami (ne, o sobě nemluvím).

Když jsem dělala grafiku čtvrt století, měla jsem pocit, že jsem zůstala na mrtvém bodě a chtěla jsem z něj ven. Velice brzy jsem pochopila, že DĚLAT TO, CO CHTĚJÍ OSTATNÍ, NENÍ TO PRAVÉ. A tak jsem velice brzy chtěla znovu zakoušet pocit, kdy pod mýma rukama vznikají nové obrázky a příběhy.

Vyrobte si svoji první grafiku

Vyzkoušejte si se mnou LINORYT nebo SUCHOU JEHLU. Nezískáte jen nové znalosti, ale i dobrý pocit a nadšení vás neopustí, ani když budete s dílem hotovi. K prvnímu kroku přidáte druhý. Vždyť je toho ještě tolik, co můžete vyzkoušet, vylepšit, zkombinovat. 

Každý nový kousek vás posune dál na cestě k odbornosti a dokonalosti. Bez ohledu na to, jestli jste začátečník nebo se tvorbě věnujete už nějaký čas, ale v jiném oboru. Bez ohledu na to, co už jste zvládli a na co jste si ještě netroufli.

Taky jsem kdysi byla na startovní čáře a vím, že je lepší neřešit, co umím a co ne. Chce to postavit se před hotovou věc. Sednout si na kolo a jet. Rovnováha přijde sama. Ale je dobré mít někoho za zády, kdo vás postrčí. Kdo vám poradí, ale nebude rozhodovat za vás. Tvoříte přeci sami za sebe a tím pádem pro sebe. Líbit se to musí jen vám. Ostatním jen může.

Jsem vděčná spoustě lidí, učitelů, kolegů, kteří mě na mé cestě podporovali a inspirovali. Kritika druhých mě nerozhází, ale nabízí mi cestu.

Nepotřebujete toho mnoho. Přečtěte si o tom zde.

Překročila jsem svoji komfortní zónu

Měla jsem opravdu štěstí, že jsem našla odvahu utéct od nudy všedních dní zaměstnance k nejistotě umělce. Potkala jsem díky tomu spoustu zajímavých lidí. Někteří se stali mými přáteli na celý život a já jsem za to vděčná. Jiní se mnou prohodili jen pár slov. Další si třeba odnesli obrázek. Já byla nadšená, že někoho zaujal můj pohled na svět. Bez ohledu na rasu, věk či pohlaví. Odnesla jsem si z nich nejvíc. Kdykoli jsem pak musela malování opustit, jako bych žila život někoho jiného.

Teď jsem opět v situaci, kdy jsem opustila svůj ateliér. Moje maminka potřebuje péči. A já zas trochu odreagování od dennodenních banalit. Proto se vracím k mým láskám alespoň teoreticky. Možná jste v podobné situaci a hledáte východisko. Já vám jedno nabízím. Vědomí, že na to nejsme sami, je fajn.  POJĎTE DO TOHO. Budu vám průvodkyní.

Možná bojujete s obavami. Říkáte si: jsem nešika, nemám talent, tohle nezvládnu. Chybí mi prostředky. Co na to řeknou druzí? Žádné obavy. I s tím vám pomůžu. Pojďte si přečíst můj článek na BLOGu. Protože to už není o mě, ale o tom, co vám chci předat.